Předem se omlouvám za veškeré gramatické, či slohové přešlapy. Možná se tady objeví i nějaké nejasnosti, protože já moje paměť nejsme moc dobré kamarádky. Ale teď ke ŠKOPRU…
Pátek
Pro nás Znojmáky vše začínalo v 15:40 v pátek, kdy jsme měli sraz na nádraží. V Brně jsme čekali asi půl hodiny na autobus do Doubravníku. Milé překvapení bylo, když jsme se tam potkali s Míšou a za cestu z Brna do Doubravníku jsme s ní stihli probrat vše od učitelů až po meteorologii. Na vlakovém nádraží jsme počkali na ostatní škoprysty. Potom, co jsme se uvítali se starými dobrými tvářemi z minulého ŠKOPRU, jsme vyrazili ke klubovně. Bylo nám řečeno, že možná budou problémy s kapacitou, ale ani fakt, že je tam jen jeden záchod a umyvadlo nás nezastavil. Potom, co jsme se zabydleli a užili si prvních pár minut drnkáním na klavír nebo hraním fotbálku nás čekali seznamovací hry. Každý mě říct svoje jméno a udělat nějaké gesto. Potom jsme se rozdělili na dva týmy, sloupli si do kruhu a jeden byl uprostřed. Postupně jsme ukázali své gesto a gesto někoho jiného a co nejrychleji, než nás člověk uprostřed chytí. Následovala hra, kdy byli vždy vybraní 3 lidé, byla přečtena nějaká zajímavost o jednom z nich a mi hádali, kterého z nich se to týká. Následovalo sushi pohoštění, kde jsme byli rozdělení a na skupinky a zkusili jsme si udělat sushi. Nejlepší fáze však byla, kdy jsme ho pak mohli sníst. U sushi jsme také probírali naše domácí úkoly a to problémy v našem oddíle. Potom přišla pozdně-večerní hra v lese. Všichni si dali za pas šátek, ten byl nyní pro nás indiány jediný život. Moje polovina – indiáni – se běžela schovat do lesa a vyčkávala na druhou skupinu. Našim úkolem bylo jim šátky vzít, stejně jako jejich úkolem bylo nás o šátky také připravit. Oni se však mohli oživovat. Během dramatického boje o šátky mezi stromy čas uběhl jako voda a byl konec hry. Chvíli jsme pak v klubovně měli možnost si zazpívat pár písniček díky Fejsi, která hrála na kytaru a byl čas jít kutě. Nechyběl ani tradiční korálkový rituál.
Sobota
Ráno mě vzbudila příjemná melodie klavíru (tedy pokud nepočítáte, že mi předtím Vevča šlápl na hlavu ) a následovala všemi neoblíbená rozcvička. Po skončení rozcvičky byla naopak oblíbená snídaně a to rohlík s pomazánkovým máslem. A tak začal první program s Popletou o tom, jak správně naplánovat víkendovku a potom co dorazil Vojta, tak jsme se dozvěděli něco i o plánování tábora. V rámci Skautského dobrého skutku jsme se vydali tedy nějaké dobré skutky vykonat. Já a moje malá skupinka měla za úkol posbírat odpadky v příkopě u klubovny a objevili jsme i pár zajímavých nálezů. Jedním z už méně humorných nálezů byla i mrtvá kočka v pokročilém stadiu rozkladu ( později příhodně pojmenována Bezhlavý Nick ). Ta námi byla později důstojně pohřbena. S Majklem jsme pak mluvili o rozdíle mezi službou a dobrým skutkem. Den předtím jsme se rozdělili do 3 skupinek a nyní mě a mou skupinku čekalo vaření obědu pro správné fajnšmekry – langoše. Potom co jsme svedli dramatický boj s těstem na langoše a vroucím olejem tu byl konečně oběd. Až nám slehl oběd starší škoprysty a budoucí absolventy čekala absolventská zkouška, zatím co ostatní zůstali v klubovně a malovali si malé květináče. Absolventská zkouška byla v podobě okruhu se stanovišti, kde si nás jednotlivý vedoucí ozkoušeli v různých směrech. Byla tam stanoviště jako: Vývojová psychologie s Jeňou, první pomoc s Ančou, bezpečnost a krizové situace s Míšou, organizace, hospodaření a právo s Vojtou, příroda a náš vztah k ní s Tkaničkou, osobnost rádce a komunikace s Keckou, myšlenkové základy skautingu s Hříbkem a skautská výchovná metoda s Majklem. Po tomto následovala Vojtova hra Vídeň vs. Turci, kde jsme využili hadrové a papírové koule. Turci i obránci měli 3 věže, které jim museli být sebrány a potom se jim protivník snažil nanosit určitý počet výbušnin do základny a tím ji srovnat se zemí. Navzdory tomu, že v roce 1683 to byli Turci kdo prohrál, u nás to bylo naopak. Všichni jsme se u této hry zapotili, ale skutečně to stálo za to. Po návratu moji skupinu čekal program na téma Mozek s Míšou, kde jsme se něco přiučili o myšlenkových mapách a o tom jak si věci lépe zapamatovat. Obzvlášť jsme se pobavili, když nám Míša ukazovala svoji verzi příběhu zahrnují 25 slov, které jsme si měli zapamatovat. Než jsme se nadáli, byla tu výborná večeře od jedné ze skupinek. Na večeři byli plněné tortilly. Po energickém výkladku Kecky o prokrastinaci, jsme si my absolventi měli vzít kroje a vydali jsme se vylézt na jeden z kopců poblíž Doubravníku. (…část redakčně utajena… :) Odvažuju si říct, že myšlenka, že pro nás ŠKOPR jako pro účastníky končí, dohnala k slzám nejednoho z nás. Následně jsme se vrátili do klubovny a zakončili jsme den korálkovým rituálem.
Neděle
Ráno nás vzbudila známá písnička Vychází v podání Jeni a Míši. I když mám na tuto písničku špatné vzpomínky, jakožto na písničku, která mě minulý ŠKOPR rušil od oblíbené činnosti – spánku, bylo to velmi příjemné probuzení. Po budíčku samozřejmě následovala rozcvička s Ančou. Mám pocit, že jsem toho snad na rozcvičce nikdy tolik dobrovolně neuběhla. Potom, co jsme v areálu klubovny „ulovili“ každý svůj sáček instantní kaše, byla snídaně. Následoval náš poslední program v rámci rozdělení na 3 skupiny a to s Vojtou na téma komunikace s rodiči, kde jsme si zkusili napsat sami jeden email. Po skončení programu byl oběd. Na oběd byli špagety s rajčatovou omáčkou, masem, sýrem a s Koubovými velmi oblíbenými trochu-více-osolenými okurkami.Po obědě nás čekal program s Majklem o rádcování. Pak už nás čekalo jen balení, úklid, psaní vzkazů svému budoucímu já a tradiční výměna předmětů. U nádraží proběhl pro některé možná poslední korálkový rituál a nasedli jsme na vlak směr Tišnov, kde jsme přestoupili a jeli jsme směrem na Břeclav. Ve vlaku jsme se rozloučili s ostatními a v Brně jsme vystoupili. Do Znojma jsme dorazili kolem 4 hodiny odpoledne a tam jsme se rozešli.
Na tento víkend budu ještě dlouho vzpomínat. Děkuji škopr-týmu za nezapomenutelné zážitky.
Anče
Odkaz na fotky ZDE