Upozorňuju, že je možné, že jsem něco vynechala nebo tak něco. Taky je možné, že to bude opravdu dlouhé. Letos to bylo tak nadupané, že to snad omluvíte.
Účastníci- Tříska, Mravy, Rákosníček, Housenka, Vevča, Řízek, Kanár, Tomr, Anýzs, Filip, Anče, Terka, Sára, Vlásek, Culík, Rybka, Fejsi, Špuntík, Drobek
Vedení- Jeňa, Míša, Kessidy, Anča, Tkanička, Hříbek, Káně, Učeň, Vojta, Klára
PÁTEK
S Břeclavákama jsme měli sraz v hale na vlakáči o čtvrt na pět. Všichni jsme se sešli na čas. Problém byl s Mikulovačkama, protože jejich vlak měl dojet později. Naštěstí jsme ani nemuseli nějak zdržovat vlak a všichni jsme společně nastoupili. Přestupovali jsme jen jednou a to v Brně, potom už rovnou do Třebíče. Po cestě jsme si měli vymyslet tři příběhy- dva pravdivé a jeden nepravdivý. Přestal hluk po celém vlaku a všichni jsme usilovně přemýšleli nad co nejvíc epickými příběhy (většinou byli z táborů nebo z dětství heh)
V Třebíči jsme nabrali i skauty ze Znojma. Na první pohled bylo všem jasné, že tentokrát se nás sešlo podstatně víc. Dorazili jsme do klubovny vodáků v židovské čtvrti. Prohlédli jsme si klubovnu a užili si jediný a poslední pobyt v botách v něčem jako promítací místnosti. Rozdělili si místo na spaní a převlékli se z krojů. Hned na to jsme byli zavolaní do sklepa, kde jsme hráli různé seznamovačky. Například zapamatování přezdívky na styl co přivezla tetička z Ameriky, seřazování podle jména, ulice a rozpřahu rukou, nebo předávání jedné informace o sobě. Dočkali jsme se i hry s příběhy. Někdy v průběhu hry přijela Hříbek. Ze sklepa jsme se přesunuli do místnosti nad námi, kde nám Jeňa s Ančou ukázali fotky a povykládali o výletu do Japonska a o Jamboree. Následoval už jen korálkový rituál. Potom jsme si už znavení šli lehnout, pouze lehnout. Kdy nastal spánek je dosud neznámo.
SOBOTA
Ráno nás zbudila kytara a my jsme postupně vycházeli ven před klubovnu na rozcvičku. Zahráli jsme si na Myslivce, zajíce a zelí (velmi zajímavá hra mimochodem), ale po nějaké době nás vyhnala ‘‘velmi vstřícná‘‘ paní, tak jsme se odebrali o kousek dál k nábřeží, kde jsme se pořádně rozcvičili. Ve sklepě nás čekala snídaně a po ní hygiena. Na to následovala hra (při které jsme běhali po klubovně a zběsile hledali lístečky s částmi programu, které jsme potom správně poskládali) a přednáška s Kessidym o přípravě a harmonogramu schůzky. Po přednášce si nás rozdělili na půlky a navzájem jsme si představili naše domácí úkoly (program na dvouhodinovou schůzku a následně jsme si zahráli vybranou hru). Znovu jsme byli rozděleni, tentokrát na tři skupinky (jedni šli vařit a další na přednášku techno) naše skupinka zůstala nahoře s Míšou a mluvili jsme na téma psycho. Měli jsme si představit, že nás unesli mimozemšťané na nějaké pokusy a za odměnu nás vysadí, kde budeme chtít, kdy budeme chtít, s čím a s jakou vlastností. Na konec by nás vysadili 7:45 toho dne na vlakovém nádraží v Mikulově (abychom si stihli koupit jízdenky a aby to nikdo neměl daleko) s tunou zlata (to na ty jízdenky) a imunitou proti rakovině. Po obědě jsme si skupinky vyměnily a naše šla tentokrát dolů na skauting a technologii. Tam nám Vojta představil skautské stránky a ptal se nás na otázky typu, jestli si myslíme, že technologie patří ke skautingu (nečekaně). Po přednáškách nám vedoucí oznámili, že si máme obléct oblečení na zničení. Shromáždili jsme se ve sklepě, tam po chvilce přišli Učeň, Jeňa a Kessidy v bílých oblečcích a slunečními brýlemi. Myslím, že se hra jmenovala Osud nebo Dilemata. Pokaždé, když nás Učeň zastavil, jsme si museli vybrat mezi dvěma věci, které nebyli vždycky příjemné. Pak jsme si nad to v klubovně sedli a povídali si o tom, jak nemusí být vždycky příjemné rozhodovat a tak. Znovu jsme se rozdělili na skupinky, abychom se vystřídali. Tentokrát jsme šli vařit my. Po večeři nás čekal Káně s prezentací (byla zhruba o tom, jak to bylo se skautem před a v 2. Světové válce). Po konci prezentace na dveře sklepa zaklepal žid s prosbou o pomoc. Měli jsme díky mapě a seznamu najít židovské rodiny a vždy zachránit jednoho člena. Nesmělo nás však chytnout gestapo. Prostě dobrá noční bojovka. Kolem dvanácté nebo půl jedné jsme se konečně sešli v klubovně, tedy zachránili jsme všechny rodiny. Nakonec už jen korálkový rituál. Úplně nahoře jsme si pár z nás zahrálo na koho se dívá baterka. Dokonce jsme šli i spát.
NEDĚLE
Opět nás ráno vzbudil Jeňa s kytarou a všichni jsme se vydali na rozcvičku. Vyšli jsme na kopec za klubovnou a tam se rozcvičili. Ve sklepě jsme posnídali cereálie. Další na programu byla něco jako přednáška s Učněm o tom co je to skauting, probíraly jsme zákony a jak si je zapamatovat na prstech. S Tkaničkou jsme vymýšleli jak na “učení hrou“ a ještě jsme si zopakovali zákony. Ještě jsme se na konec rozdělili na ty původní skupinky a tu naši čekal Jeňa s kreativitou, kde jste vymýšlely hry. Zdlábli jsme oběd a napsali si dopis do láhve. Obzvlášť mě potěšilo, že jsem si přečetla svůj dva roky starý dopis, který jsem si myslela, že už nikdy neuvidím. Dobalili jsme si všechny věci, rozdali jablka a tatranky a už jsme se mohli vrhnout na korálkový rituál venku před klubovnou. Po cestě na vlakové nádraží jsme si ještě rozdali zbylé jídlo, vyfotili společnou fotku, poměnili věci na výměnu a rozloučili se s Znojemákama. V Břeclavi jsme se nakonec rozloučili, podali jsme si ruce a objímali se ve velkém chumlu. Mikulovu jel za chvilku vlak, Břeclaváci to brali po svých a my si museli počkat půl hodiny na vlak domů.
Děkuju za povedený ŠKOPR vedoucím a Mravy, která mi odpovídala na věci, které jsem stihla zapomenout.
Fejsi
Odkaz na fotky ZDE