Pátek
My (Znojmáci) jsme jeli autobusem do Ivančic, kde jsme se připojili do úplně narvaného autobusu k ostatním účastníkům ŠKOPRU. Tímto nacpaným autobusem jsme pokračovali až do Senorad. Když jsme došli do klubovny v Senoradech, zabrali jsme si postele a měli možnost se navečeřet. Lépe jsme se pak poznali u seznamovacích her (např. otáčení deky, na které jsme stáli, prolézání mezi provázky vypnutými mezi dvěma sloupy atd.) Pak jsme s vydali ven obcházet stanoviště s různými skautskými body (např. skautské principy, skautský slib a skautský zákon) a otázkami, na které jsme si měli odpovědět. Odpovědi na tyto otázky jsme následně rozebrali v salónu. Když už jsme si konečně mysleli, že už půjdeme do tepla do klubovny, zavřeli nás do stodoly. Zpočátku jsme nevěděli, co nás čeká. Náhle se ale ozval hlas a informoval nás o naší situaci, že vybouchly Dukovany a radiace se šíří do okolí. Není tedy bezpečné vycházet z krytu a nám bylo jasné, že asi ještě chvíli mrznout budeme. Postupně nám hlas zadával úkoly a my je plnili. Téměř vždy, když jsme se rozhodovali, jsme dospěli k tomu, že chceme zemřít společně a nebudeme nic riskovat. Když nám nebyl zadáván úkol, tak jsme zpívali. Bohužel jsme si moc nezazpívali, protože jsme si museli každou chvíli poslechnout další a další úkoly. Při posledním úkolu nám došlo, že když zůstaneme ve stodole a budeme společně umírat, k ničemu to nepovede a my budeme jen dál mrznout. Uvědomili jsme si, že vedoucí na nás někde venku čekají, až začneme plnit jejich poslední úkol. Proto jsme vyrazili ven pro léky, které nás měly udržet při životě dalších 48 hodin. Nakonec jsme se vrátili do stodoly a zjistili, že nás přežilo jen asi 8. Potom následoval korálkový rituál, který byl kvůli velké účasti pozměněn (každý směl říct jen 3 slova) a šlo se spát.
Sobota
Ráno nás čekalo jako vždy příjemné probuzení zpěvem Jeni a Míši písničkou Vychází. Následovala rozcvička formou jógy, na kterou jsme naštěstí nemuseli jít ven. Na snídani byly čerstvé rohlíky s marmeládou, paštikou, perlou nebo taveným sýrem. Se Světýlkem jsme si povídali o tom, jak by měla fungovat družinka. Od přemýšlení jsme si oddychli u objímacího mrazíka. Po odpočinku u mrazíka jsme si povídali o zpětné vazbě s Hříbkem. Pak nás rozdělili na 3 skupiny a ta naše šla vařit. Problém však nastal, když jsme chtěli utřít nádobí a neměli čím, protože Magnet tvrdí, že utěrky jsou pro baby. Na oběd byla bramborová polévka a maso s rýží. Po obědě jsme si nachystali domácí úkol a zkoušeli si formou scénky naše hry zahrát. I když jsme se k tomu většinou ani nedostali, protože se všichni až moc vžili do role světlušek a vlčat a nenechali nás ani vysvětlit pravidla a my nestíhali. Dále byla hra, kdy jsme mezi sebou jako dvě čokoládovny Orion a Nestlé soupeřili ve výrobě čokolády z kakaových bobů (oříšků) a cukru, které byly donášeny do naší čokoládovny a následně zpracovány a zabaleny. Čokoládu jsme pak prodávali. Vítězný tým dostal všechnu čokoládu, což byla obrovská motivace. Při děleném programu naše skupina vymýšlela výpravy s Vojtou. Mezitím jiná skupina udělala na večeři pečené brambory. Po večeři jsme si oblékli kroje a vzali šátky a šli jsme za vesnici. Tam jsme si zavázali oči a byli jsme provázeni životem slepého člověka, který se narodil, pak přišel o matku, pak se ženil či vdával, a nakonec mu byla zjištěna rakovina. Po cestě si postupně někteří šátky sundávali a pomáhali těm slepým. Věřím, že pro všechny z nás to byl velmi silný zážitek, na který jen tak nezapomeneme. Pak se neabsolventi vrátili do klubovny a absolventi pokračovali v cestě dál. Ale co se dělo neprozradím, protože by si to měl každý zažít, aniž by dopředu věděl, co ho čeká. Pak jsme se vrátili na korálkový rituál. Po korálkovém rituálu proběhla operace jezevčík, kdy jsme Jeňu přemluvili, aby si s námi zazpíval. Pak mohl jít na program na rozloučenou, jelikož to byl jeho poslední ŠKOPR. A my jsme šli spát.
Neděle
Jako vždy jsme se probudili za zpěvu Jeni a Míši. A tentokrát šli na rozcvičku ven. Doběhli jsme na místo, kde v sobotu proběhl program se zavázanýma očima, rozcvičili se a opět si zahráli mrazíka. Pak jsme se vrátili na snídani, na kterou bylo mléko nebo jogurt s cereáliemi. Anče a Fejsi nám řekli o symbolickém rámci. Dále byl dělený program, na kterém naše skupina s Ančou probírala tresty a odměny a také si vyzkoušela udělit trest. Na oběd jsme měli těstoviny s rajčatovou omáčkou a sýrem. Po obědě následoval úklid. Nakonec jsme rozbili lahve se vzkazy a naplnili nové lahve novými vzkazy a vyměnili si předměty na výměnu s ostatními. Zbýval už jen rituál s korálky, focení a odchod na autobus. Všichni jsme jeli autobusem do Ivančic, kde jsme se my ze Znojma rozloučili a čekali na autobus mířící do Znojma.
Tenhle víkend byl opravdu jedinečný a za to patří velký dík ŠKOPR týmu a všem účastníkům. Děkuji za možnost zažít něco opravdu výjimečného a potkat partu opravdu skvělých lidí. I když tímto pro mě nejspíš ŠKOPR končí, věřím a doufám, že se ještě s vámi všemi uvidím.
Terka
Protože byl tento ŠKOPR hodně speciální, tak speciálně máme i dva různé zápisy. Dámy a pánové, držte si klobouky 🙂
Účastníci: Kili, Chrostík, Řízek, Kanár, Tomr, Tomzbr, Miki, Rychlovarka, Blesk, Špuntík, Lentilka, Opice, Rybka, Deneb, Nala, Sára, Terka, Gabča, Alice, Kuba, Dáda, Wikipédie, Encik, Extrém, Bubo, Copánek, Tříska, Víla, Mlíko a já (hi hi)
Vedoucí: Jeňa, Míša, Tkanička, Vojta, Majkl, Fejsi, Anče, Anča, Světýlko, Hříbek
Hosté: Magnet 😋
Má netradiční vzpomínka ze ŠKOPRu. Vyjevilo se mi to prostě v básničce…a tak to tu je:
Pátek
My jsme zahájili, jak je naší tradicí anebo zvykem,
Nestíhat vždycky když jedem vlakem.
Stihli jsme to přeci,
Naházeli jsme na sedačky naše věci.
Na konečné vylezli jsme rychle všichni z busu,
Bylo nás tam něco přes čtyřicet kusů.
Všichni jsme se vybalili a dali si sváču,
Ještě ale vůbec nebyl čas spáčů.
Protáhli si mozky nad skautskými metodami,
Od principů, přes služby, pomoci až po zákony.
Následně nás zavřeli do úkrytu,
Nejeden si říkal: „cvrknu si tu“.
Radioaktivita pohltila každého z nás,
Byl to malý temný kaz.
A tak, když magické pilulky jsme získali,
Od jaderné katastrofy jsme prchali.
A než šli jsme spát,
Korálkový rituál nebylo možné vynechat.
Sobota
Další den, hnedle z rána,
Byla rozcvička mimořádná.
Poté programy dopolední,
Řekli jsme si to nic není. Chyba.
Družinový program, plánování výpravy, odměny a tresty, spacákologie a vaření,
Tohle vše je dobré vědět, je to totiž umění.
Zpětná vazba to je věc,
Která ti řekne, že špatné rozhodnutí je jen kec.
A potom vývojová psychoška,
Pro milé dítě, „svatouška“.
Výrobu čokolády a jak ji potom prodat,
Mně rozhodně nesvěřovat.
Pak se zavřenýma očima životem si projít,
Že musíš bojovat, jestli na konec chceš šťasten dojít.
Den se chýlil ke konci a jedna část z nás si šla hrát,
Ta druhá zavzpomínat, poplakat, absolvovat.
Když se však lid zase sešel,
(Bez korálkového rituálu by se přeci neobešel,)
Započal Jezevčík-to byl přísně tajný plán,
Proto podrobnosti nesdělím vám. 😉 😉 😉
Neděle
A už je tu poslední den,
už pár hodin spolu jen.
Po rozcvičce a chálce se dáváme do poslední naučné akce,
Krutě promyšleného symbolického rámce.
Potom oběd sním, uklidím, vzkazy z láhve vylámu,
Na mém stálo něco jako „pozdravuj mámu“.
Nakonec výměna věcí
A to za to stojí přeci.
Cestou se oddělujeme a za chvíli už jsme v cíli,
Poslední obětí dovršují celou tu nádhernou chvíli.
Tak takhle to končí. Můj polední ŠKOPR.
Dobrý čtyři sjezdy, ale byl to fofr.
Bylo to boží a teď musím dát sbohem,
Vyjádřím to, svým kratičkým slohem.
Díky za to, že jste to s námi přežili…se mnou,
Doufám, že se ještě uvidíme. Více než jednou.
Díky i za organizaci a snahu,
Ty bando sebevrahů. 😃
(což jsou, když si nás nebojí vzít na starost)
Díky za přátelství, vtípky a rady,
Od vás se člověk nedočká zrady.
Vemte si tedy prosím k srdci radu moji,
Moji milí vedoucí: zůstaňte svoji.
Rákosníček
Odkaz na fotky ZDE