Začal podzim a my jsme se ráno 2. října potkali s břeclavskými skauty v hale na nádraží v Břeclavi. Naším poznávacím znamením byly skautské kroje a krosny na zádech, takže nás nebylo zrovna lehké přehlédnout. Se zbytkem skupiny jsme se sešli až v Brně na Zvonařce, odkud jsme odjeli autobusem do finálního bodu- do Lulče.
Klubovna vodáckých skautů z Lulče ležela na kopci u lesa, proto trvalo ještě nějakou dobu, než jsme si konečně mohli sundat krosny a sníst oběd. Během seznamovacích her jsme si s Markem a Fejsi zahráli na cowboye (Agi se povedlo většinu z nás postřílet), vznášeli jsme se na létajícím koberci a pokoušeli jsme se -někteří neúspěšně- dostat nafukovací balónek různými způsoby na různá místa. Pod vedením Kyliho jsme si vyzkoušeli práci konstruktérů letadel a kosmických lodí. (Zjistili jsme, že by se někteří z nás měli od stavění čehokoliv držet do budoucna dál. Pro dobro ostatních.)
Následoval poklidnější program, při kterém jsme se anonymně svěřovali se svými tajemstvími pomocí papírků. Bylo zajímavé poznávat skryté stránky ostatních, přestože jsme ve většině případech mohli jenom hádat, komu jaké tajemství patří.
Večeře se vařila kolektivně. Každý dostal nůž, prkýnko a jeden z úkolů. Všechno probíhalo vzhledem k našim schopnostem překvapivě rychle a bez problémů. Následovalo Face to face s naprosto kontroverzními tématy, jako byla legalizace marihuany, potraty a trest smrti. Překvapivě jsme se ve většině názorech shodli. Pak jsme si sedli společně v klubovně ke stolu a pustili se do jídla (Všichni bychom byli určitě vděční za přílohu receptu v dalším emailu).
S přicházejícím večerem jsme se převlékli do krojů. Mohli jsme jenom hádat, co se bude dít dál, když jsme za tmy vyšli z klubovny a vydali se na cestu. Ta byla bezpochyby delší a mokřejší, než kdokoliv z nás čekal. Každá zastávka, která proběhla, byla zasvěcená jednomu z minulých Škoprů; zavzpomínali jsme, jak jsme se s ostatními poprvé potkali ve Veselí nad Moravou, na společné vaření v Ratíškovicích a na Helenu Kellerovou v Novém městě na Moravě. Bylo hezké číst si v lese ve světle lucerny staré zápisky a dívat se na společné fotky.
Poslední zastávka proběhla v tichu. Každý z nás dostal svíčku a prostor zamyslet se nad uplynulými lety, kdy se z nás pomalu stávali hodnotní rádci a vedoucí. Uprostřed lesa jsme všichni společně zapálili hranici ohněm, který nám předali vedoucí. Zpívali jsme a vykládali si příběhy, které se nám na Škoprech staly.
Když jsme se vrátili zpátky do klubovny, čekal nás večerní korálkový rituál. Před spaním jsme si ještě dlouho povídali. Zašlo to až tak daleko, že nás Honzík někdy okolo jedné ráno učil tancovat Waltz a Cha-chu. Za jednu noc jsme se toho od něj naučili víc než v tanečních za poslední měsíc.
Ráno s námi měla Derdie rozcvičku, která se všem po pár hodinách spánku bezpochyby líbila. Po snídani nám Anče vysvětlila, jaké možnosti nás teď jakožto plnohodnotné rádce čekají. Začalo nám docházet, že je Škopr naprostým začátkem nového světa skautingu, který se nám otevřel.
Oběd proběhl v naprostém luxusu – krmil nás náš nejbližší spolusedící. Nakonec jsme si ještě zahráli pár her, napsali si vzájemně zpětnou vazbu a tradičně si vyměnili předměty, co jsme si donesli z domu, a napsali vzkazy do lahve.
Náš poslední korálkový rituál v roli účastníků proběhl v podivné atmosféře. Všichni jsme si děkovali a slibovali si, že se ještě určitě někde potkáme. Nikdo z nás nevěřil, že bychom se loučili na dobro.
Je jedno, jestli si tohle budete číst teď, během měsíce, nebo za dlouhou řadu let, chci, abyste věděli, že jsem si s vámi tyhle čtyři Škopry užila a jsem ráda, že jsem vás mohla potkat. Určitě se stanete úžasnými vedoucími svých oddílů a doufám, že se budete skautingu věnovat i nadále, abychom se mohli na dalších akcích zase potkat. Už se těším, až mi řeknete další zážitky ze svých táborů, schůzek a výprav.
Svišťa
Odkaz na fotky zde.